OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dobrých technických death-grindových spolků není nikdy dost. Tato orlandská sbírka řezníků surfuje hlavně na vlně moderního, chaosem opředeného brutálního válcování, složeného z lichých dob, které směrem kupředu bičuje divoká smršť kytarových vyhrávek a nelidského vokálu. U QUARTER THE VILLAIN zapomeňte na prosluněné pláže Miami nebo Tampy, toto je Orlando. Nápady jsou vždy natěsnané na co nejmenší plochu, jež kolem vás profrčí se zdrcující rychlostí. To, že je opakování matka moudrosti, kluci zřejmě nikdy neslyšeli. Chrlí na vás stále víc a víc motivů, jakoby vás chtěli zasypat, krom krkolomných vyhrávek se tu a tam tlačí i na melodické linky, ale v první řadě jednoznačně pochodují s technickou brutalitou, která nezná slitování. Jako byste zkřížili BENEATH THE MASSACRE s PSYOPUS a lehce ubrali nohu z plynu. Na konci skladby „Sock Puppet Vendetta“ se pracuje i s dalšími nástroji a orchestrální outro této písně velmi příjemně provzdušňuje celý ani ne patnáctiminutový celek. Škoda, že takových míst není víc, protože jinak bohužel u této sebranky z Floridy nenacházím nic, co by ji činilo zajímavou v zástupu podobně technicky orientovaných death-grindových náladotvůrců. Druhým neduhem jinak velmi povedeného EP je neodbytný pocit potenciální nudy, pokud by se v tom samém duchu nesla další půlhodina materiálu v případě plnohodnotného alba. Ale toto je EP, takže palec nahoru.
7 / 10
Ještě že tahle věc má jen necelých 15 minut, tohle při práci poslouchat prostě nelze, člověk má pak furt pocit, že je strašně pomalý a musí zrychlit a zrychlit, až jsem se z toho málem...víte co? ......Jo! P.S.: Druhé video zde: http://www.youtube.com/watch?v=t0YeBKJGyJw
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.